IRON SPIKE 2: Bučovičtí vojáci prověřili součinnost celého praporu

Bučovice – Čtrnáct dní intenzivního výcviku, zákopové systémy, boj v zastavěném prostoru, reakce na drony, palebná podpora i ošetření bojových zranění. Praporní cvičení IRON SPIKE 2, které probíhalo v posledních dvou týdnech července ve vojenském újezdu Libavá, patřilo k nejvýznamnějším výcvikovým aktivitám 74. mechanizovaného praporu „plukovníka Bohuslava Malečka“ v letošním roce.

Cvičení spojilo různé odbornosti praporu do jednoho výcvikového celku. Mechanizované jednotky procvičovaly bojovou činnost v terénu a dobývání zákopových systémů, minometná baterie měnila palebná postavení a reagovala na hrozbu bezpilotních prostředků a zdravotníci pracovali s realisticky simulovanými bojovými zraněními.

„Smyslem praporního cvičení není ověřit jednu konkrétní dovednost. Potřebujeme vidět, jak spolu dokážou fungovat jednotlivé části praporu, jak velitelé reagují na vývoj situace a jestli jsme schopni přenášet poznatky ze současných konfliktů přímo do výcviku. Právě schopnost přizpůsobovat se je dnes jedním ze základních předpokladů úspěchu,“ uvedl velitel 74. mechanizovaného praporu podplukovník Miroslav Maixner.

Zákopy prověřily souhru čet

Jednou z nejnáročnějších částí cvičení bylo dobývání zákopového systému. Mechanizované jednotky se při něm zaměřily především na sladěnost čet a návaznost činnosti jednotlivých družstev. Vojáci postupovali pod palebným krytím, útočili na nepřátelské postavení, čistili jednotlivé části zákopů a následně zabezpečovali dobytý prostor. Každé družstvo mělo přesně stanovený úkol, jeho splnění však záviselo na tom, zda dokáže správně reagovat na činnost ostatních.

Právě zákopový boj patří mezi oblasti, jejichž význam znovu potvrdily současné konflikty. Vyžaduje rychlé rozhodování, přesnou komunikaci, schopnost využít kryt a především vysokou úroveň souhry jednotky.

Zástupce velitele praporu major Radek Pavlica už při předchozím aliančním cvičení Allied Spirit připomněl jednu ze schopností, na které bučovický prapor dlouhodobě staví: „Český voják vyniká schopností pružně a operativně reagovat na jakékoliv situace.“ Právě schopnost přizpůsobit se neočekávanému vývoji byla jedním z principů, které vojáci uplatňovali také během IRON SPIKE 2.

Minometníci z lesa do zastavěného prostoru

Výcvik příslušníků minometné baterie začínal v prostředí, které odpovídá jejich hlavní odbornosti. Vojáci rozmístili a zamaskovali minomety na okraji lesa a připravili palebná stanoviště. Následně ale přišla změna.

Jednotka se přesunula do zastavěné oblasti, kde musela přizpůsobit způsob pohybu, využití krytu i vzájemnou součinnost zcela jiným podmínkám. Součástí výcviku byly střelby z ručních zbraní, budování palebných stanovišť i reakce na přítomnost dronů.

Bezpilotní prostředky dnes významně ovlivňují dobu, po kterou může jednotka setrvat na jednom místě, způsob maskování i samotný přesun mezi postaveními. Výcvik proto kladl důraz na schopnost vojáků rychle měnit způsob činnosti a minimalizovat vlastní zjistitelnost.

Minometná baterie bučovického praporu podobné schopnosti rozvíjí dlouhodobě. Už během červnového výcviku v Brdech její příslušníci procvičovali vedení palby z chodu a rychlé změny činnosti podle vývoje situace.

Zdravotníci pod tlakem

Zatímco bojové jednotky dobývaly zákopy a měnily postavení, zdravotníci řešili jinou část reality současného bojiště.

Při realistických scénářích procvičovali poskytování přednemocniční neodkladné péče. Tréninkové muláže simulovaly různá bojová poranění a zdravotníci museli pod časovým tlakem správně určit priority ošetření, stabilizovat raněného a připravit ho k dalšímu odsunu.

„Na cvičení víme, že jde o simulaci, ale snažíme se pracovat stejně, jako bychom byli v reálné situaci. Člověk musí rychle vyhodnotit stav raněného, určit, co ho bezprostředně ohrožuje na životě, a zároveň myslet na to, že kolem něj pokračuje bojová činnost. Právě stres a časový tlak jsou to, co se snažíme dostat do výcviku co nejvíc,“ popsal jeden ze zdravotníků 74. mechanizovaného praporu.

Právě realistické podmínky mají zdravotníky naučit, že správně zvládnutý odborný postup je pouze jednou částí jejich práce. Stejně důležitá je schopnost rozhodovat se rychle a zachovat klid v prostředí, které nabízí minimum jistoty.

Zkušenosti současného bojiště přímo ve výcviku

IRON SPIKE 2 nebyl postaven pouze na tradičních postupech mechanizovaných jednotek. Do jednotlivých scénářů se promítaly poznatky z probíhajících konfliktů, zejména větší význam zákopového boje, zastavěného prostoru, bezpilotních prostředků, maskování a rychlých změn postavení.

Takový způsob přípravy odpovídá dlouhodobému směřování bučovického praporu. Podplukovník Miroslav Maixner už dříve označil experiment, kritiku, vystupování z komfortní zóny a neustálý vývoj za důležité nástroje přípravy jednotky. Smyslem není kopírovat jednotlivé situace z probíhajících konfliktů, ale vyhodnocovat je a převádět relevantní zkušenosti do vlastního výcviku.

Prapor přitom stojí před další významnou změnou. Jako první mechanizovaný prapor 7. mechanizované brigády se má přezbrojit na pásová bojová vozidla pěchoty CV90. Už nyní proto připravuje nejen technické specialisty, ale především velitele a jednotky na prostředí, ve kterém budou nové schopnosti využívat.

Výcvik sledovalo velení Pozemních sil

Průběh IRON SPIKE 2 na Libavé navštívil také zástupce velitele Pozemních sil Armády České republiky brigádní generál Miroslav Hofírek. V prostoru cvičení se seznámil s výcvikem jednotlivých součástí praporu a s postupy, které bučovičtí vojáci během čtrnáctidenní přípravy procvičovali.

Pro 74. mechanizovaný prapor představoval IRON SPIKE 2 jednu z hlavních výcvikových událostí letošního roku. Dva týdny na Libavé prověřily jeho vojáky v rozdílných situacích, ale se společným cílem: aby jednotlivé odbornosti dokázaly ve správný okamžik vytvořit jeden fungující celek, protože skutečná síla praporu se nepozná podle výkonu jednoho vojáka nebo jedné čety. Pozná se ve chvíli, kdy musí všichni splnit jeden společný úkol.