- 1.1.2026
Před pětaosmdesáti lety, krátce po poledni 1. ledna 1941 umírá na následky týrání za zdmi věznice v Breslau ruský legionář, československý důstojník, příslušník prvního a druhého odboje, plukovník pěchoty Bohuslav Maleček. Jeho jméno dnes nese 74. mechanizovaný prapor v Bučovicích.
Narodil 12. ledna 1893 v obci Bílá Třemošná v okrese Dvůr Králové nad Ladem v rodině kartáčníka Františka Malečka a jeho manželky Marie, rozené Markové, ženy v domácnosti. V letech 1904 až 1911 absolvoval vyšší českou reálku v Pardubicích, po níž absolvoval v letech 1911 až 1912 obchodní abiturientský kurz na české obchodní akademii v Chrudimi.
V říjnu 1914 byl odveden na Doplňovacím okresním velitelství ve Vysokém Mýtě a následně prezentován jako jednoroční dobrovolník u pěšího pluku 18 v Hradci Králové, odkud byl odeslán do Školy pro důstojníky v záloze. V druhé polovině ledna 1916 byl přemístěn k pěšímu pluku 21 do Kutné Hory a 16. dubna odchází se svým plukem na ruskou frontu.
Již za necelý měsíc, 12. května 1916 padne do ruského zajetí ze kterého se okamžitě přihlásil do služby u československé armády na Rusi. Byl přijat na zkoušku jako střelec k československému pěšímu pluku 7 ruských legií jako mladší důstojník a postupně prošel funkcí pomocníka pobočníka a posléze pobočníka pluku. V červnu 1917 je povýšen na praporčíka a jmenován do štábu východní fronty jako pomocník, posléze staršího pobočníka, člena a předsedy československé likvidační komise a historik štábu. V září 1918 je jmenován podporučíkem ve štábu Sibiřské armády jako pomocník náčelníka štábu. Počátkem března 1919 je jmenován poručíkem a je v dispozici generála Radola Gajdy jako jeho pobočník. Ještě téhož měsíce, 19. března je jmenován štábním kapitánem a v únoru 1920 se přes Vladivostok vrací do Prahy.
Od 1. března 1920 je jmenován kapitánem v záloze a v červnu téhož roku je přidělen k pěšímu pluku 39 na Slovensku. Dnem 15. ledna 1928 odchází ze Slovenska do Prahy, kam je přemístěn k pěšímu pluku 5 „Tomáše Garrigue Masaryka“ a ustanoven učitelem taktiky pěchoty v kurzu pro velitele oddílu. V polovině září 1933 je přemístěn do Domažlic k hraničářskému praporu 6 „Sibiřských úderníků“ jako zástupce velitele praporu. V polovině října 1935 je přemístěn k pěšímu pluku 3 do Kroměříže jako zástupce velitele pluku, kde setrvá však jen do 14. prosince 1935. Následujícího dne je ustanoven zatímním velitelem cyklistického praporu 2 ve Frýdku a posledním dnem v prosinci pak ustanoven velitelem tohoto praporu.
V době ohrožení republiky v září a v říjnu 1938 se svým praporem manévroval v rámci 2. rychlé divize na střední a severní Moravě. Po demobilizaci se cyklistický prapor 2 přemístil do nových kasáren v Bučovicích, kde jej 15. března 1939 odzbrojil německý Wehrmacht.
Po rozpuštění československé armády se zapojil do odbojové organizace Obrany národa v Zemském velitelství pro Moravu v Brně, kterému velel brigádní generál Všetička. Zúčastnil se organizačních prací a byl předurčen jako velitel úderných jednotek v případě aktivního vystoupení Obrany národa. Na podzim 1939 začala první vlna zatýkání a do rukou Gestapa padli první důstojníci Zemského velitelství Obrany národa – Morava. Na základě této skutečnosti byl plukovník Maleček přeložen do Prahy a měl pracovat jako spojka k ústřednímu velení Obrany národa v Praze. Z tohoto důvodu přijal fingované civilní zaměstnání na ředitelství továrny na cukrovinky Orion. Na jaře 1940 již bylo Zemské velitelství Obrany národa v Brně rozbito a většina, včetně generála Všetičky, zatčena. K zatčení plukovníka Malečka Gestapem došlo 25. dubna 1940 v Praze – Libni odkud byl převezen do Petschkova paláce a následně do Sušilových kolejí v Brně. Dne 6. června 1940 byl převezen do Breslau v Německu, kde byl u Volksgerichtu odsouzen k trestu smrti. Následkem útrap ve vězení a nelidského týrání při výsleších zemřel před vykonáním trestu smrti 1. ledna 1941.
Osvobozená vlast jeho statečnost ocenila v roce 1946 uděleným Československého válečného kříže 1939 In memoriam a dnem 8. května 2013 prezident republiky propůjčil jeho jméno bučovickému útvaru.
Auto, foto: kpt. Ing. Martin Vaňourek (AZ 7. mb)
